Kdyby to bylo tak jednoduché

Tomáš Krystlík

K článku „Oslavy 8. května? Symptom pokročilé schizofrenie Západu a tragikomické divadlo“ (http://nassmer.blogspot.cz/2015/04/oslavy-8-kvetna-symptom-pokrocile.html).

V článku se píše: „změny hranic… Stalin a jeho následovníci pouze logicky hájili to, co získali od spojenců za porážku Německa ve druhé světové válce.“ Sovětský svaz ale území od spojenců za porážku Německa nezískal, protože bylo jeho již předtím, než vstoupil do války.  

Pokud Velká Británie by doopravdy chtěla přijít na pomoc Polsku, vypověděla by po 17. 9. 1939, kdy Sovětský svaz vpadl do Polska, válku i jemu. To neučinila, chtěla válku jen s Německem, kterou také vypověděla. Ne Německo Velké Británii!

Winston Churchill se v roce 1936 zavázal za úhradu svých astronomických dluhů britskému antinacistickému spolku The Focus a také Edvardu Benešovi, že učiní vše, aby svrhl britskou vládu a ustavil kabinet s podstatně ostřejším kursem vůči Německu. Když se stal ministerským předsedou, zamlčel obyvatelstvu Velké Británie, že Hitler učinil přes různé prostředníky asi dvacet nabídek k uzavření míru, poslední vezl do Skotska Rudolf Heß, protože by musel vysvětlovat, proč nechal britské obyvatelstvo tak dlouho zbytečně krvácet místo toho, aby podepsal mír (Německo chtělo restituovat materiální a lidské ztráty). Bylo mu jasné, že Velká Británie se s hospodářskou a vojenskou podporou sice udrží, ale v žádném případě není s to zlomit moc Německa na kontinentu pro nedostatek techniky pro překonání kanálu la Manche a pak pro nereálnost sama získat nad Německem vojenskou převahu.

V roce 1938 Churchill napsal: „Vše, co chceme, je, aby německé hospodářství bylo zcela zničeno“. V den vypovězení války Německu, 3. 9. 1939 a v rozhlasovém projevu v listopadu 1939 prohlásil: „Tato válka je britská a jejím cílem je zničení Německa.“

Proto jeho největší snahou bylo zatáhnout Spojené státy do války s Německem, aby Velké Británii pomohly zvítězit nad Německem a na straně druhé Německo poštvat proti SSSR, aby se válkou s ním oslabilo. Hitlera pomocí MI5 udržoval v domněnce, že s ním uzavře mír, což dosvědčuje i Heßova mise.

Hitler po přednesení nehorázných územních sovětských požadavků Molotovem v Berlíně v listopadu 1940 si uvědomil, že by bolševický vliv tak dosáhl až přímo k německé a italské hranici, a nařídil zpracovat plán Barbarossa.

Churchill 7. 3. 1942 Rooseveltovi napsal: „Rostoucí tíže války, ve mně vyvolala pocit, že zásady Atlantické charty by se neměly chápat tak, že odpírají Rusku hranice, které drželo, když je Německo napadlo."

28. 11. 1943 na konferenci v Teheránu oba státníci vyslovili souhlas, aby si Stalin ponechal dosud získaná území s tím, že Polsko bude odškodněno na úkor Německa.

V okamžik skončení války v Evropě tvořila anglo–americká vojska na evropském bojišti pouhou třetinu sil sovětských. Vynutit si na Sovětském svazu něco silou bylo iluzorní.

K tzv. schizofrenii Západu v dalším pokračování článku se nemá cenu vyjadřovat, je to blud. Placení internetoví trollové se objevili s událostmi na východě Ukrajiny a se záborem Krymu. Moskevští, nikoli západní. To potvrzuje i množství Čechů, dokonce i těch, kteří většinu života prožili na Západě, a dosud platili jako názorově prozápadní, jak opakují ruskou propagandu, ba vymýšlejí novou, což je jasným symptomem existence kompromitujících materiálů proti nim v ruských rukách.

Takto to dopadá, začne-li někdo hodnotit události, a ignoruje historická fakta. Pravda, obtížně, ale přece jen přístupná.

Trestat se bude i plánování daňového úniku

Tomáš Krystlík

Stát chce trestat i plánování daňového úniku. Do vězení pak bude posílat za plánovaný daňový únik ve výši od 50 tisíc korun nahoru. Již název článku (http://archiv.ihned.cz/c1-63938820) prozrazuje, jak se Češi zbláznili, jak je způsob jejich uvažování založený pouze na represi na hony vzdálen civilizovanému světu.

Názorný příklad cesty do kriminálu. Prodám nemovitost za 1,3 milionu a daň z převodu nemovitosti ve výši 52 000 CZK zapomenu zaplatit. Stát neuzná mou námitku, že jsem na ni zapomněl a podle chystaného nového právního předpisu mě zavře.

Skvělé, Češi, jen tak dál!

Banky po česku

Tomáš Krystlík

Je všeobecně známo že banky v ČR a to i české afiliace bank západních nevydělávají hlavně půjčováním peněz, jak je ve světě mimo Česko obvyklé, nýbrž na výši doprovodných poplatků, zejména za vedení kont. To občas vyvolává pozornost českého tisku, který občas informuje o pořadí bank podle průměrných měsíčních poplatků za vedení konta, například v http://byznys.lidovky.cz/prumerny-klient-letos-zaplatil-za-sluzby-bank-nejvic-od-roku-2000-psh-/moje-penize.aspx?c=A150426_140817_moje-penize_sho. Za perverzní pokládám v Česku obvyklé poplatky za příchod peněz na konto a za jejich vybrání, přesahuje-li obnos výši, kterou lze denně vydobýt z peněžního automatu, nebo neexistuje-li jiná možnost (např. účet v EUR).

Rozhodl jsem si cvičně založit konto u vítěze ze všech českých bank, u Equa bank. Ponořil jsem se do website Equa bank a nestačil jsem se divit. V rubrice Novinky jsem nalezl jako nejnovější zprávu, dementi banky z 30. 6. 2014, že není pravda, jak tvrdí časopis E 15, že vedení běžného účtu je zpoplatněno, protože podle slov banky „stačí v měsíci učinit pouze 3 transakce bezhotovostní kartou a vedení účtu má klient zdarma.“ V Sazebníku banky však o této podmínce není ani slovo. Obrátil jsem se tedy s dotazem na informační centrum Equa banky a obdržel odpověď, že od 1. 2. 2015 je tato podmínka zrušena. Aniž to někdo v rubrice Novinky zmínil. Značně neseriózní. To ale není vše.

Další můj dotaz zněl po vybírání částek přesahujících denní limit výběru z automatu. Odpověď zněla, že banka nemá vůbec peněžní přepážky, že jen lze si zvýšit přes internetové konto denní limit pro výběr z automatů až na 150 000 CZK a kdo potřebuje více, může požádat banku o povolení vyššího denního výběru, o kterém banka rozhodne do tří pracovních dnů. Skvělé! Někdo potřebuje vybrat hned 400 000 CZK v hotovosti a nemůže! Vklad v hotovosti na konto banka řeší platbou poštovní poukázkou.

Analogicky, když banka nedisponuje peněžními přepážkami. K čemu mně, coby zákazníku banky Equa bank, bude konto zdarma vedené v EUR nebo v USD, když si nebudu moci nikde v ČR z něho vybrat částku v hotovosti? Leda skočit do auta a vyjet za hranici do některého státu eurozóny, vytáhnout tam z nějakého bankovního automatu obnos z eurového konta u Equa bank a vrátit se zpět. V případě amerických dolarů by to byl určitě ještě veselejší výlet.

Pak je tu ještě jedna okolnost. Pro založení si eurového konta u Equa bank musím pro začátek vložit na svůj účet alespoň pár euro. Ale jak, když Česká pošta poštovními poukázkami doručuje jen koruny a banka žádné peněžní přepážky nemá? Existuje jen jedno řešení – založit si v jiné bance eurové konto a peníze do Equa bank převést. Jenže mám-li už založeno jedno konto, nepotřebuji další.

Jak se vám líbí další příklad českého nedostatku přemýšlení?


Pokračování.

Zákaznické centrum mi dnes odpovědělo k výběru eur v ČR toto: „V tomto případě záleží na poskytovateli bankomatů, jestli umožňují výběr hotovosti v EUR. Je potřeba myslet na to, že Vám nejsme schopni garantovat, že bude daná částka strhnuta ze správného běžného účtu, tzn. z běžného účtu v EUR. Pro bližší informace se prosíme obraťte na poskytovatele bankomatů.“

To je český diletantismus nevyššího druhu! Nutno zdůraznit, že automaty na eura v ČR nejsou, snad jen jako jediná je má v ČR Sparkasse Oberlausitz-Niederschlesien. Dále z výše uvedeného plyne, že Equa bank má jednu debetní kartu pro všechna běžná konta v různých měnách, takže eura vybraná z automatu v vám mohou být odknihována po přepočtu z korunového konta! To je sviňárna nejvyššího druhu.


2. pokračování.

V dalším e-mailu mně Equa bank specifikovala: "K běžnému účtu pro fyzické osoby je vydávána pouze jedna platební karta. Tato platební karta je automaticky přiřazena k běžnému účtu v CZK. Pokud si budete přát vybírat měnu EUR z běžného účtu v EUR, bude nutné si platební kartu k tomuto účtu přiřadit v rámci svého internetového bankovnictví. Pokud následně obdržíme transakci k zúčtování v měně EUR, bude transakce zaúčtována v této měně z účtu vedeného v EUR. Litujeme, ale hotovost v cizí měně není možné na běžný účet vložit. Prostředky na běžný účet v EUR lze přeposlat z jiného účtu."

Nechápu, proč karta není přiřazena ke všem účtům majitele v jakýchkoli měnách. Když se po výběru cizí měny nebo zaplacení zboží zjistí, že nemá v dotyčně měně účet, měla by banka přikročit k odknihování z účtu v CZK. Automaticky a ne nutit zákazníka k nastavení karty!

Češi objevují Ameriku aneb Hloupost českých soudců a žurnalistů

Tomáš Krystlík

Průměrného obyvatele ČR nic takového uvedeného v titulku, pokud si přečte www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Nova-era-alimentu-Podle-nekterych-by-se-mely-pocitat-podle-matematickeho-modelu-372323, vůbec nenapadne. Ale měl by o tom vědět novinář iDnes.cz a své čtenáře informovat.

V roce 1962 rozhodoval Vrchní zemský soud v Düsseldorfu (OLG) o odvolání proti rozsudku Zemského soudu tamtéž, který zamítl jedné matce zvýšení výživného na její dítě. Rozhodl se systemizovat výšku alimentů podle ministerských směrnic, statistických da, fyziologicko-vyživovacích poznatků tak, aby se výška výživného dala napříště určit univerzálně pro každé dítě v různých věkových kategoriích. Systém jeho tvůrci-soudci z OLG Düsseldorf popsali v Deutsche Richterzeitung a tím světlo světa spatřily tzv. düsseldorfské tabulky používané pak v celé republice. Sazby v nich jsou aktualizovány každý rok.

Princip düsseldorfských tabulek je jednoduchý. Každému dítěti určité věkové skupiny (dnes jen čtyři, předtím šest) přísluší pevná částka výživného, na kterou se složí oba rodičové po odečtení svého sociálního minima (pro jednu dospělou osobu) a to v poměru svých čistých příjmů. Jednoduché, jasné, nezávislé na tom, jak se budoucí platič alimentů za- nebo znelíbí soudkyni.

Jen českým tupým hlavám v justici to trvalo pouhých 53 let, než na takový princip přišly.

Nakolik je Stalinova řeč z 19. 8. 1939 hodnověrná?

Tomáš Krystlík

Pár čtenářů vzneslo dotaz, nakolik je Stalinova řeč z 19. 8. 1939 (http://nassmer.blogspot.cz/2015/04/co-sledoval-stalin-v-roce-1939.html, též http://tomaskrystlik.blogspot.cz/2015/04/co-sledoval-stalin-v-roce-1939.html) pro svůj razantní obsah hodnověrná.

Do zveřejnění v Rusku v roce 1994 byl Stalinův projev z 19. 8. 1939 považován západními historiky za podvrh nejspíše francouzské tajné služby, protože jeho text od tiskové agentury Havas převzal a zveřejnil 29. 11. 1939 deník Le Temps. Stalin dementoval obsah své řeči o den později, 30. 11., v moskevské Pravdě. Poté byl text oné Stalinovy řeči zveřejněn ještě v témže roce v ženevském časopise Revue de droit international a pak 12. 7. 1941 v Journal de Genève.

Po válce byla na Západě Stalinova řeč z 19. 8. 1939 tabu, kdo se o ní jen zmínil, byl nařčen, že je apologet Hitlera a historik nadržující nacionálně socialistickému Německu – Stalin přece nemohl být tak špatný! Jak bylo  uvedeno, zápis Stalinovy řeči ve francouzštině byl nalezen ve Zvláštním archivu Svazu sovětských socialistických republik pod archivačním číslem F.7/op. 1/d 1223 a zveřejněn v roce 1994 v ruském překladu v časopise Novyj mir: Vědci z fakulty historie novosibirské univerzity, kteří text Stalinovy řeči v archivu objevili, prokázali, že odpovídá původnímu textu agentury Havas, že struktura projevu, jeho obsah a typické řečnické obraty odpovídají zcela Stalinově stylu.

Dnešní námitky historiků proti pravosti textu se dají shrnout takto: v protokolu zasedání politbyra chybí zmínka o zasedání 19. 8. 1939, zástupci Kominterny se nikdy neúčastnili zasedání politbyra KSSS, vedoucím osobnostem Kominterny nebyly tyto Stalinovy záměry známy a ani neodpovídaly Stalinovým direktivám Kominterně, Německo nebylo ochotno se vzdát svého vlivu v Rumunsku, Bulharsku a Maďarsku, Stalin měl ve zvyku držet do poslední chvíle věci v tajnosti i před členy politbyra, takže by nic takového neprohlásil před okamžikem potvrzení příletu Ribbentropa do Moskvy.

Na druhé straně naopak svědčí pro pravost textu zveřejněného v Novém miru skutečnost, že Stalin na článek v Le Temps reagoval za méně než 24 hodin, tedy přímo bleskově, osobním dementi v Pravdě, což se dá plausibilně vysvětlit tím, že musel odhalení svých záměrů neprodleně čelit. Tak rychle na mezinárodní úrovni Stalin dosud nejednal. Ve Stalinově dementi v Pravdě z 30. 11. 1939 se, kromě označení textu Havasu za lež, pravilo, že „nikoli Německo napadlo Francii a Velkou Británii, nýbrž Francie a Velká Británie Německo, čímž převzaly odpovědnost za současnou válku“, že „Německo po zahájení bojových akcí předložilo Francii a Velké Británii mírové návrhy“, které „SSSR upřímně podporoval“ a také, že „jak německé mírové návrhy, tak i pokusy SSSR dosáhnout co možná nejrychlejšího skončení války byly vládnoucími kruhy Velké Británie a Francie příkře odmítnuty“.

Zajímavé je, že nikdo se nezabývá tím, že Stalinovo dementi v Pravdě z 30. 11. 1939 se týká jiných věcí, než byly v jeho projevu a že je samo o sobě historici necitují, aby se nepřipomínalo, že evropskou válku vypověděly Německu Velká Británie a Francie, ne Německo jim a že Německo se snažilo s nimi rychle uzavřít mír. Sovětská participace na uzavření míru spíše pravdě neodpovídá.