pondělí 28. září 2015

Co mě rozčiluje, jedu-li po českých a německých silnicích



Tomáš Krystlík

Ke psaní mě ponouklo zastání se mé osoby v minulém blogspotu: „…vyrostl v době, kdy se řidičskému průkazu říkalo vůdčí list…“

Rozdíly zásadní. Po padnutí zelené na semaforu se rozjíždí německý řidič rychle, neřeže zatáčky, jede znatelně plynuleji než český a maximální povolenou rychlostí, spíše tak o 10 km/h rychleji. Odbočení vpravo kolem rohu ve vsi nebo v městě zvládá rychle. Zaprší-li, začne-li padat sníh, vyskytne-li se mlha, výrazně zvolní. Český řidič se chová opačně. K tomu všemu jede český řidič s autem za půl milionu nebo více na podřadných pneumatikách, mnohdy protektorovaných – aby ušetřil. Čeští řidiči jezdívají často na dálnici v levém pruhu, byť je pravý (jsou pravé) volný(-é) a hasí si to rychlostí do 136 km/h a nižší.

V Německu jsou i rozdíly mezi starými zeměmi BRD a bývalé DDR. Východní Němci obecně jezdit nedovedou. Jejich oblíbenou disciplínou je jezdit a na dálnici předjíždět v houfu tak šesti a více vozů s přesahem rychlosti vůči předjížděným tak 15 km/h. A to i náklaďáky, které mají (i vnitrostátně) předepsaný tachograf a rychlost omezenu na 80 km/h. Zařazovat se po předjetí vpravo není jako u Čechů jejich silnou stránkou. Vliv západního Berlína se prosadil a tak se v hlavním městě jezdí ohleduplně a skvěle způsobem připomínajícím italský. Příklady. Bez problémů vás nechají objet zásobovací náklaďák stojící v druhé řadě, za křižovatkou se ztratí dva před ní vyznačené jízdní pruhy jedním směrem a je tedy ponecháno na řidičích, zda pojedou ve dvou pruzích jedním směrem nebo jedním. A funguje to! Navíc v Berlíně nejsou zebry, přechody pro chodce jsou bez pruhů nebo jsou opatřeny semafory. Je to nutné, protože i osmiproudové městské ulice svádějí k nedodržování 50 km/h a dávání přednosti chodcům je na tak širokých ulicích iluzorní.

Důsledky. Jedu-li z Německa večer do Čech a prší-li nebo sněží-li, vidím před sebou poblíž hranice na dva až tři kilometry, kde jedou čeští blbci. V Německu je totiž zakázáno používat zadní mlhovky při dešti a sněžení. Pouze za mlhy při viditelnosti menší než 50 m je smím zapnout a musím pak automaticky jet maximálně 50 km/h! Jedu-li obráceným směrem, tak za Waidhausem nebo za hranicí v Sasku se musím prodírat vlevo kolem českých neumětelů jedoucích i nadále kolem 130 km/h v levém pruhu dálnice.

neděle 27. září 2015

Vlevo po dálnici jela policejní octavia v civilu



Tomáš Krystlík

Když se ji pokusil někdo předjet, zapla si modrý maják za zadním oknem (http://www.lidovky.cz/podivny-zasah-vybrzdili-me-policiste-tvrdi-ridic-pripad-se-proveri-1p4-/zpravy-domov.aspx?c=A150925_144902_ln_domov_jzl#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail). Když od toho předjíždějící upustil, modrý maják si vypla, ale v levém pruhu jela neochvějně dál.

Vyhodnocení dvou osob určených pro styk s veřejností, tedy údajně odborníků je přímo úděsné. Mluvčí policejního prezidia David Schön: „„Pokud je nejvyšší povolená rychlost na dálnicích 130 kilometrů v hodině, tak je otázka na blokování provozu v rychlosti na hranici povolené rychlosti lichá.“ Policejní ředitel názor svého mluvčího nedementoval. Podle mluvčího Ústředního automotoklubu (ÚAMK) Petra Vomáčky byla situace v pořádku. „Policie tohle může dělat, pokud jsou v ohrožení nebo výkonu povolání. Pokud je takto majákem vozidlo označeno a chová se tímto způsobem, tak by se k němu řidiči měli chovat, jako kdyby to bylo vozidlo s klasickým majákem.“

Nikoliv, oba pánové a v důsledku i policejní ředitel neznají zákon o silničním provozu. Policie bez modrého majáku nesmí porušovat předpisy, to jest jet v levém pruhu, aniž by předjížděla.

Pak se Češi diví, když jsou Evropou považováni za blby.

pátek 25. září 2015

Skvělý příklad ministerské hlouposti



Tomáš Krystlík

V článku http://archiv.ihned.cz/c1-64646820 se praví, že praktičtí lékaři, kteří se nestarají o své pacienty, podle ní přijdou o část svých příjmů, zejména ti, kteří nezvou své pacienty na preventivní prohlídky nebo je nenavštěvují doma. Potud myšlenka chvályhodná. Jenže, jak se má naplnit třeba u preventivních prohlídek?

Takovým lékařům od příštího roku klesne pravidelná měsíční platba za každého pacienta v kartotéce z 52 korun na 49 korun měsíčně. Ó, jak moudré opatření, když porto na jeden zvací dopis stojí 13 korun, práce sestry, náklady na její mzdu, na vybavení a údržbu jejího administrativního pracoviště budou v Česku minimálně kolem 500 CZK na jeden dopis! Být lékařem, tak nedělám nic a přijdu o méně peněz, než když se podřídím požadavkům ministerstva. Nedovedou Češi přemýšlet?

úterý 15. září 2015

Německé kontroly na rakouské hranici jsou tahem jak donutit evropské státy dodržovat, k čemu se zavázaly




Tomáš Krystlík

O jaké povinnosti jde? O závazky ze ženevské konvence o uprchlících (1951), ke které se připojilo 144 států, a z nařízení EU-parlamentu a Rady EU o postupu určení státu, který je příslušný k určení, zda uprchlíkovi přísluší mezinárodní ochrana (2013), obvykle uváděná jako Dublin III.

Nejprve se uprchlíci tlačili do Evropy hlavně přes Španělsko a Itálii, pak přišel nynější hlavní nápor přes Turecko, Řecko, Makedonii, Maďarsko do Rakouska a Německa. Syřané prchající před válkou tvoří jen asi jednu pětinu běženců, přes polovinu tvoří obyvatelé Balkánu, kterým nehrozí pronásledování a kteří se domnívají, že vyspělejší státy Evropy je budou živit.

Německo vidouc, že všechny státy EU na balkánské cestě, Řecko, Maďarsko zcela a částečně Rakousko zanedbaly svou povinnost vyplývající z výše uvedeného nařízení EU předepisujícího jim rozhodnout o azylu žadatelů a o registraci každého běžence dostavivšího se na jeho území, je z těchto zemí, aby zabránilo strádání uprchlíků, převzalo a to zcela proti smyslu nařízení Dublin III. Nyní byly i německé kapacity pro příjem běženců vyčerpány – autobusy s nimi jsou dirigovány na pozemky, kde technické služby dosud nestačily pro ně vybudovat stany a sociální zařízení. Německo se tudíž rozhodlo ke hraničním kontrolám na hranicích s Rakouskem. Prohlíženy jsou vlaky, autobusy a z osobních vozů jen takové, do jejichž zavazadlového prostoru by se mohlo vejít více než jeden dospělý uprchlík.

Rakousko a Maďarsko poté náhle zjistily, že si příchozí budou muset ponechat do rozhodnutí o azylu nebo o statutu válečného uprchlíka, a zavedly hraniční kontroly na rakousko–maďarských a maďarsko–srbských hranicích. Poslední jsou stoprocentní, cestovním dokladem se musí prokázat každý a některé přechody se Srbskem ohrožené přívalem uprchlíků jsou uzavřeny zcela. To donutilo státy, přes které by se od nich běženci mohli dostat do Německa oklikou, tj. Česko a Slovensko, aby své hraniční kontroly zpřísnily také. Trestný čin překročení hranic bez povolení, který zavedlo Maďarsko, silně vybočuje z právního úzu zemí EU, kde to je pouhý přestupek. Povolení ke střelbě na maďarsko–srbské hranice taktéž.

První země, kde uprchlíku nehrozí pronásledování, ho má registrovat a rozhodnout, zda mu poskytne azyl. Tím jsou v případě balkánské cesty v případě Německa všechny státy v řetězci Turecko-Řecko-Makedonie-Maďarsko-Rakousko. Podle nařízení Dublin III je příslušné pro tyto úkony ze států EU Řecko. To ale takovou věc nezvládne již kvůli řeckému způsobu fungování státní správy. Pomoc ve formě výpomoci správních úředníků z EU nepřijme, protože by to byla okupace jejich země. Již v roce 1857 poskytla Francie Řecku necelé dvě stovky svých úředníků, aby jim pomohli vybudovat berní a katastrální úřady. Vzdali to po dvou letech a dodnes jsou vybírání daní a pozemkové knihy v Řecku ve velmi neblahém stavu.

Srbský ministr sociálních věcí dnes na hraničním přechodu Röszke podle zpráv ZDF zřejmě pochopil, jaká finanční a organizační katastrofa se na Srbsko uzavřením hranic s Maďarskem valí. Srbové se asi budou snažit expedovat uprchlíky ve své zemi do Makedonie a ta zase do Řecka. Problém tím nebude odstraněn, protože i když tyto dvě země přijmou pomoc EU při registraci a organizaci návratu uprchlíků do země předchozí, kde jim již nehrozilo pronásledování, neučiní tak stejným způsobem Řecko. Bude sice zřejmě ochotné přijmout od EU za tím účelem peníze, nikoliv však vyškolené úředníky, kteří by to zvládli.

Novými událostmi se zvýší tlak EU na solidární přerozdělení uprchlíků podle kvót, kterému se úporně – i za cenu opovržení evropským společenstvím – brání země Visegrádu a baltské státy. Je to od nich velmi nemravné: na jedné straně berou od EU dotace, na straně druhé nejsou s EU solidární. Snížení nebo zastavení dotací z EU je tedy přiměřeným následkem.


www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Nemecke-kontroly-na-rakouske-hranici-jsou-tahem-jak-donutit-evropske-staty-dodrzovat-k-cemu-se-zavazaly-399454

čtvrtek 10. září 2015

Česká hysterie kolem uprchlíků



Tomáš Krystlík

Stačí si přečíst jen titulky v českých médiích, aby člověk nabyl dojmu, že budou-li zavedeny kvóty, tak přijetí 1328 a nyní nově dalších 2978 uprchlíků ohrozí českou civilizaci a národní existenci Čechů. Opravdu?

Když na přelomu století pobývaly v České republice přes čtyři tisíce Bosňáků, uprchlíků před tamější občanskou válkou, ani pes neštěkl. A to byli všichni mohamedáni! Válka skončila, oni odešli zpět. Dnes to vypadá, že proti přijetí přibližně stejného množství utečenců má snad námitky téměř veškeré obyvatelstvo českých zemí. Analogicky, když před několika měsíci projížděly americké armádní útvary přes ČR, mohli se Češi protesty ztrhat, v těchto dnech projely podruhé a ani pes neštěkl! Zamyslel se někdo nad tím, že se může jednat o profesionálně řízené ovlivňování veřejného mínění v Česku? Kdo za tím asi stojí, komu je destabilita politického klimatu v ČR ku prospěchu?

Představy, že se dají hranice státu nebo schengenského prostoru obsadit armádou a tak utěsnit, jsou naivní. Na jeden kilometr hranice ČR by připadlo asi deset vojáků včetně pupkáčů z kanceláří a byl by zrušen schengenský prostor, na obsazení členitých evropských pobřeží Středozemního moře, řeckých ostrovů k účinnému zabránění přílivu uprchlíků by nestačily ani armády všech států EU.

Z českých médií zaznívá naprosto nedostatečně, že se jedná o tři sorty utečenců zaplavujících Evropu: (1) uprchlíky před válkou, (2) pronásledované ve vlastní zemi kvůli politickému přesvědčení, vyznání nebo rase, (3) uprchlíky z důvodů ekonomických. A také, že utečence sub (1) státy, které jim poskytly útočiště, vracejí do zemí, odkud pocházejí, hned po skončení tamější války, sub (2) se přiděluje azyl, sub (3) se vypovídají zpět, ale panuje-li v zemi, odkud přišli hladomor, jsou po určitou dobu strpěni. Ke skupině třetí se řadí i obyvatelstvo Balkánu, které si chce odchodem do Německa vylepšit svou neblahou ekonomickou situaci, aniž k tomu má sebemenší oprávnění z hlediska mezinárodního práva. Nicméně tvoří polovinu všech běženců, zatímco Syřané, utíkající před občanskou válku jen asi jednu pětinu.

České sdělovací prostředky se zapomněly zmínit, že Německo si za převzetí uprchlíků z Maďarska - vlaky z Budapešti do Německa - zajistilo souhlas maďarské vlády se zavedením kvót pro rozdělení běženců mezi jednotlivé evropské státy. Mezitím se Německu podařilo získat souhlas i dalších států, které byly doposud proti kvótám, zejména Francie. Ta se nalézá poněkud v prekérní situaci, protože nemá zákon, který by upravoval zacházení s uprchlíky před válkou, tedy nemá též mechanismus pro jejich vracení se, když válka pomine.

Podle všeho se kvóty prosadí i s navrhovaným zřízením fondu pro financování péče o uprchlíky, ze kterého se bude přispívat zemím, které budou vystaveny jejich hlavnímu náporu. Jak se do něj bude přispívat, není ještě jasné, ale vypadá to, že státy EU, které se brání povinným kvótám, budou platit za každého nepřijatého uprchlíka do stanoveného počtu. To by se mohlo ze států EU týkat Česka, Slovenska, Polska a baltských států.

Existují i zákonná omezení. První: žadatel o azyl musí o něj požádat v prvním státě, kde mu nehrozilo pronásledování. Neučiní-li tak, další stát mu poskytnout azyl nesmí. V případě syrských uprchlíků je takovou první zemí Turecko, pokud neodcestovali ze Sýrie letadlem, lodí nebo po souši do jiného sousedního státu. Druhé: uprchlíci by měli být vraceni do první země, do které vkročili, kde jim již nehrozilo pronásledování. Ve výše uvedeném případě do Turecka. Tato pravidla dnes uplatnit v náporu utečenců je prakticky nemožné, ale v budoucnu se určitě opět prosadí.

Je nutné pochválit počínání německé a dánské policie – první nenechala uprchlíky odjet z Německa bez registrace s výjimkou případů, že by musela k registraci použít násilí, druhá jim nedovolila odjet z prvního dánského hraničního města dále do Švédska. Během následujících 24 hodin obě policie rezignovaly – německá pustila všechny uprchlíky, kteří si tak přáli, do Švédska přímo, a totéž, taktéž bez registrace, učinila policie dánská. Obě jednaly proti předpisům, ale lidsky. Evropský soud jim za to může vyměřit značnou finanční sankci, kterou budou muset uhradit země Šlesvicko-Holštýnsko, Hamburk a Dánsko (v Německu policie podléhá jednotlivým zemím). Rakousko se již dožaduje finanční sankce vůči Maďarsku za opakované propouštění uprchlíků do Rakouska. Do budoucnosti je myslitelný nějaký systém přerozdělování uprchlíků tak, aby mohli se spojit se svými příbuznými v třetí zemi, ale k tomu bude potřeba rozsáhlý konsensus evropských států, který by modifikoval dohodu Dublin III.

Vývoj bude zřejmě směřovat vývoj k vytvoření záchytných zařízení pro uprchlíky v první zemi, kde jim nebude hrozit pronásledování, takže by dále do Evropy nepronikali. Jenže si těžko dovedu představit jižní evropské národy se svým laxním přístupem k povinnostem v roli správců takových zařízení a Řeky už vůbec ne.

Češi se v celé EU svou xenofobií vůči uprchlíkům „vyznamenali“, což podtrhli i policisté v Břeclavi označováním uprchlíků z vlaku vypraveného z Maďarska zvýrazňovači registračním číslem na ruku. To byla ostuda v celosvětovém měřítku – nikdo z policajtů a z ministerstva vnitra nikdy neslyšel nic o tetování koncentráčnických čísel na předloktí?



http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Ceska-hysterie-kolem-uprchliku-398813